Není překvapení, že v prezidentské kampani, v níž se do druhého kola dostal Karel Schwarzenberg, se znovu vytáhly tzv. Benešovy dekrety. Překvapivé je, že se Karel Schwarzenberg neschoval za nějakou diplomatickou formulaci a svůj názor formuloval tak ostře, jako dosud v Česku žádný politik. Mnozí ho právě za to kritizují a vytýkají mu, že se nechal zaskočit, a proto nereagoval vyváženěji. Z hlediska taktiky volebního boje asi mají pravdu, není rozumné vydávat tak silná prohlášení, která poutají pozornost víc než jakékoli jiné téma. Ovšem z hlediska toho, co potřebuje tato společnost, mluvme o velkém štěstí.
Prezidentská volba je příležitost toto věčné téma české společnosti zase jednou pořádně posunout a učinit další krok k osvobození se od jednoho letitého traumatu. Jeden podobný příklad by tu už byl. Když strašení dekrety nezafungovalo ve volební kampani v roce 2002, nastalo dlouhé období, kdy sudetské téma v podstatě přestalo českou politiku zajímat. S výjimkou občasných výpadů Václava Klause, pochopitelně. Jak ukazují průzkumy, během té doby se zmenšil počet těch, kteří s poválečným vývojem beze všeho souhlasí na méně než polovinu. Jestli se Schwarzenberg stane prezidentem navzdory nechutnému nacionalistickému harašení, které proti němu rozpoutali Zeman s Klausem, možná definitivně překročíme svůj stín.
Zkrátka – je velký přínos pro politickou kulturu této země, když se jednou vážné téma pojmenuje tak netakticky ostře a přitom k jádru věci. Stavět veřejnost před takové volby znamená ji posouvat dál. Jistě, i Miloš Zeman každý den vypustí několik netakticky ostrých výroků. Je ale rozdíl mezi tím, když veřejnost pouze rozeštvává, aby ji získal na svou stranu, a když po ní chcete jasný názor v nesnadné věci. Představa, že by Schwarzenberg jako prezident tuto schopnost prokazoval i u dalších témat je vyloženě lákavá. Možná by se podařilo překročit svůj stín v těch nesčetných jiných problémech, se kterými ne a ne pohnout. Pro tuto šanci i já volím Karla.
